Vánoční lenošení už je minulostí a tréninky v Kosagymu už jsou zase v plném proudu. Navíc se už v závodním kalendáři objevují první výzvy, které je třeba přijmout. Tou první výzvou roku 2009 se stal turnaj Athens Challenge, kterého se letos zúčastnila i čtveřice závodníků z Kosagymu.
Příjemným překvapením hned po přistání na Athénském letišti pro nás všechny bylo řecké lednové počasí. Sluníčko a čtrnáct stupňů nad nulou – o tom si v lednu v Čechách můžeme nechat jenom zdát. Ovšem kvůli opalování jsme tentokrát do Řecka nepřijeli. Závody, které byly cílem naší cesty, se konaly v tělocvičně na okraji Athén, ubytovaní jsme byli v hotelu na pobřeží zhruba dvacet kilometrů od haly. Turnaj Athens Challenge patří k těm největším závodům, které se v současnosti pod hlavičkou asociace WAKO pořádají. Na minulý ročník dorazilo 1500 závodníků z 20 zemí světa a troufám si říct, že letos do Athén dorazilo lidí ještě o trochu víc. Závod trvá dva dny, závodilo se v sobotu a v neděli a jednotlivé kategorie jsou rozděleny nejen podle váhy (u juniorů to je podle výšky), ale i podle technické vyspělosti – tedy podle tzv. pásků. Nejzkušenější nebo nejlepší závodníci závodí v kategoriích hnědých a černých pásků, další kategorie je pro středně pokročilé a svou vlastní závodní kategorii pro začátečníky mají i žluté a oranžové pásky. Dobře zazávodit si tak na Athens Challenge může každý – několikanásobný mistr světa i začátečník, který sem přijede na první závody.
Do Athén jsme přiletěli ve čtvrtek večer a závody začínaly v sobotu. V pátek bylo volno, a tak se odpoledne tři odvážlivci (Honza Šeba, Petr Tahal a Ivana Veselková) vypravili linkovým autobusem do centra Athén. Petr Kotík se moudře rozhodl zůstat v hotelu a odpočívat. Řecký čas plyne trochu jinak než ten náš, a proto nás zpočátku trochu zaskočilo, že linkový autobus přijel se skoro půlhodinovým zpožděním a že cesta do města trvala namísto čtyřiceti minut, jak slibovala paní recepční v hotelu, skoro dvě hodiny. Ve víru velkoměsta jsme se bez mapy a bez průvodce nedokázali až tak úplně přesně zorientovat, a proto jsme se místo hledání antických památek rozhodli prozkoumat raději památky kulinářské. Dali jsme si Athénský gyros, hodinu jsme proseděli v kavárně, ve které měli výborné dorty, a pak už byl pomalu zase čas vydat se zpět do hotelu.
V sobotu začaly závody tzv. kategorií Grandchampion, což je semi-kontakt bez rozdílu vah. Petr Kotík bohužel nezápasil až tak úplně dle svých představ a i když v zápase s bulharským soupeřem až skoro do závěru zápasu vedl, nakonec velmi těsně prohrál. Cennou bronzovou medaili ale Petr vybojoval v jiné disciplíně, a to v soutěži semi-kontaktních týmů. Velmi kvalitnímu TopTen Teamu z Německa totiž chyběl do požadovaného počtu čtyř závodníků jeden borec, a tak požádali Petra, zda by za ně nechtěl zápasit. Petr nabídku rád přijal a nakonec se německému TopTen Teamu podařilo v konkurenci takřka třiceti týmů vybojovat výborné třetí místo. V sobotu byly na pořadu dne i zápasy v light-kontaktu, kde Kosagym ukořistil díky dvěma vyhraným zápasům Ivany Veselkové stříbro v kategorii žen do 55kg. Petr Tahal po vyrovnaném zápase s italským borcem prohrál na body, ale skutečně to bylo jen o chlup nebo spíš o bod.
Neděle patřila výhradně semi-kontaktu. Turnaj Athens Challenge jen potvrdil fakt, že semi-kontakt patří v současnosti ve světě k nejoblíbenějším stylům kickboxu, protože většina kategorií byla doslova nacpaná kvalitními závodníky – dvacet lidí na top úrovni v jedné váze nebyla žádná výjimka. V semi-kontaktu jednotlivců se závodníkům Kosagymu bohužel nepodařilo získat žádnou z medailí, ovšem všichni se dobře poučili ze svých semi-kontaktních chyb a vědí, na co se teď v tréninku zaměřit, aby to příště dopadlo lépe. Vyrovnané zápasy předvedl v neděli nejmladší člen výpravy, Honza Šeba, který kromě své kategorie, zápasil i v kategorii výškově vyšších, než do které kam patřil, a s o hlavu vyšším soupeřem svedl vyrovnaný souboj.
Přes obrovské množství závodníků zvládali organizátoři turnaj bez problémů. I když lidí bylo v hale, kde bylo celkem sedm zápasišť a jeden ring, opravdu požehnaně. Největší tlačenice byla zejména v neděli dopoledne, kdy závodily děti. Hodně lidí ovšem zase dělá tu správnou závodní atmosféru, a tak nikomu ze závodníků nevadilo, že se kolem každého zápasiště po celou dobu závodů tísnily desítky lidí – spíš naopak, každého to povzbudilo k lepšímu výkonu než kdyby zápasil před poloprázdnou tělocvičnou. Na závěr nezbývá než si přát, že se příští rok do Athén znovu podíváme! Pro zájemce o víc informací viz. webové stránky www.athenschallenge.com.