Červnová páskování v Kosagymu
V tělocvičně v Řepích se v sobotu 14. června 2008 uskutečnilo další z páskování na 7. - 2.kyu. Počet zájemců o získání nějakého technického stupně se standardně o něco zvýšil, takže nakonec se zde sešlo 80 lidí již ze tří škol Kosagymu (Karlín, Řepy, Holešovice). Hned týden na to se na stejném místě pokoušelo pouze šest lidí o získání 1. kyu a 1. danu.
Možná by stálo za to, zde ve zkratce zrekapitulovat, co to vlastně páskování je a proč je ho zapotřebí. Pod termínem páskování se skrývá udělování stupňů v technické dokonalosti cvičence. Tyto stupně se udílejí v mnoha bojových sportech, ze kterých kickbox vyšel. Známé je například judo, mj. i díky legendární scénce z Jáchyme, hoď ho do stroje :) (youtube).
Žákovských stupňů je sedm a značí se buď čísly, nebo barvami, od nejnižšího 7.kyu/žlutý, přes oranžový, zelený, modrý, fialový, světle hnědý až 1.kyu/tmavě hnědý pásek. 1.kyu je nejvyšší ocenění v rovině žákovské. Pokud chcete pokračovat v získávání dovednostních ocenění, můžete se vrhnout na mistrovské stupně, kterým se říká dan. V tomto případě se postupuje opačně od 1.danu výše. V České republice jsou jen dva držitelé 3.danu a to Petr Kotík a Pavel Dvorščík. Toto ohodnocení vybojovali na stáži v Kanadě (viz reportáž) od Jean-Yves Theriaulta z Kanady, který je sám držitelem 6.danu v kickboxu. Tady si o něm můžete přečíst (http://en.wikipedia.org/wiki/Jean-Yves_Theriault). Zároveň od něj obdrželi právo udělovat pásky až do výše 2.danu pro celou Evropu v rámci WKF asociace.
V současnosti u nás není ustálený systém pro udělování technických stupňů. Existuje určitý seznam technik a dovedností, které by měl sportovec umět. Ten se dá stáhnout na stránkách Kosagymu nebo ČSFU, ale je zastaralý a nedá se podle něj dobře zkoušet. Díky Kosagymu se i na této části kickboxu začalo pracovat. Vypracování hodnotícího systému se věnuje jak Petr a Pavel, kteří již více než dva roky aplikují novou metodiku na udílení pásků, tak i Tatanka, který ve své diplomové práci pracuje přímo na popisu jednotlivých technik. To je velmi důležité, především pro aspiranty na vyšší pásky, kteří by již měli dokázat odborně popsat provádění jednotlivých technik, protože možností provedení je mnoho v závislosti na škole nebo bojovém stylu v kickboxu.
Páskování není žádná zbytečnost nebo ledajaký výmysl. Naopak je to náročná zkouška, která prověřuje nejen fyzickou a technickou připravenost bojovníka ale také jeho psychickou stránku. Je to zkouška časově náročná. Pro 7. a 6.kyu kolem dvou až tří hodin, pro vyšší pásky až 4 hodiny. Necvičí se sice konstantně celou dobu, ale o to je právě náročnější udržet se v připravenosti k maximálnímu výkonu a hlavně udržet soustředěnost na provádění technik. Těm, kteří již byli na závodech, to určitě připomene průběh čekání na vlastní zápas...
Páskování představuje důležitou motivační složku tréninku pro ty, kteří nechtějí závodit, ale také pro závodníky. Na některých závodech v cizině jsou totiž kategorie nejen váhové, ale také výkonnostní, které závisí právě na barvě pásku. Můžete být tedy šampion České republiky, ale na U.S. Open Vás například zařadí mezi nejnižší výkonnostní stupeň. A kdo byl na závodech, ví, jak nízká někdy může úroveň technik závodníků například v lightcontactu. V tomto případě už nejde jen o úroveň zápasu, ale především o nebezpečnost takového závodníka, nikdy totiž nevíte, co od něj můžete očekávat.
Postup při udílení pásků je tedy v Kosagymu standardizován pro všechny úrovně a je následující. Začíná se společnou rozcvičkou, kterou vedou adepti na vyšší pásek (1. až 3. Kyu) případně asistenti komisařů. Zkouška je rozdělena na několik částí.
První je technická, rozdělená do čtyř stanovišť, kde se provádí jednotlivé ruční a nožní techniky, kombinace technik a techniky v pohybu. Každé stanoviště má svého hlavního komisaře a jeho asistenty, kteří hodnotí technické provedení zadaného úkolu a zapisují toto hodnocení do speciálních formulářů. Komisařů bylo na tomto páskování čtrnáct, takže každý cvičenec měl svého hodnotitele, který se mu mohl plně věnovat po celou dobu cvičení. Hodnotí se známkami od jedničky do čtyřky, kdy čtyřka znamená, že dotyčný neprošel stanovištěm, a v tom případě končí jeho snažení. Může se ovšem stát i opačná situace, kdy se komisaři shodnou na výborném provádění technik, které předčí všechny ostatní, a mohou pak udělit dle dohody vyšší technický stupeň. V červnovém páskování byl udělen například dokonce o dvě úrovně vyšší stupeň a to Martinovi Dušovi (3.kyu). Tato část je společná pro všechny zkoušené, kteří jsou rozděleni do skupin po čtyřech, a obejdou v nich všechna stanoviště. Na každém stráví cca 5 minut. Tato část trvá nejdéle a je právě velmi náročná na soustředěnost.
Druhá část je také společná pro všechny a zkouší fyzickou připravenost jedinců. V praxi se jedná o 3 kola po 1 minutě s minutovou pauzou, kdy se provádí na počet opakování sed-lehy, kliky a angličáky.
V této fázi končí zkouška pro uchazeče o 7. a 6.kyu, kteří pásek buď získají, nebo ne, a pokračuje již jen pro vyšší úrovně. V další fázi pokračují všichni společně, protože jich bývá mnohem méně. Letos z 80 lidí pokračovalo jen sedm, na každého tedy byli minimálně dva komisaři. Tato část je opět velmi náročná. Zkouší se stínový boj, kombinace, bloky a úhyby, práce na lapách a pytlích a také sparring. Komisaři opět hodnotí provedení cviků podle výšky technického stupně. Samozřejmě, že čím vyšší pásek, tím je nutnější lepší provedení a také znalost provádění techniky. Pokud někdo například provádí techniku špatně, komisař mu může pomoct, aby se sám opravil, nebo aby vysvětlil, proč danou techniku provádí svým způsobem. Pokud si toto provedení obhájí, pak je vše v pořádku. Na závěr se všichni komisaři musejí shodnout na výsledné známce pro své cvičence, případně o zvýšení pásku nebo naopak o jeho neudělení, což není bohužel žádnou výjimkou.
Rozhlasovou reportáž z páskování „S mikrofonem na kickbox“ pro Radio Wave si můžete poslechnout zde: http://www.rozhlas.cz/radiowave/natocenou/_zprava/466569.
Úplně stejný postup zkoušení byl připraven pro adepty na 1.kyu a 1.dan. Tato zkouška proběhla hned o týden později a trvala od deseti do pěti hodin odpoledne. Je společná pro oba stupně. Ti, kteří chtějí získat 1.kyu, ji mohou brát jako generálku na 1.dan, neboť dělají totožné věci, ale s přihlédnutím k nižšímu technickému stupni. Na závěr je ještě teoretické zkoušení z historie kickboxu a z první pomoci. Zkouška na 1.dan je již zkouška na mistrovský stupeň. Jeho držitel musí umět všechno perfektně nejen provést, ale také do detailů vysvětlit. Musíte umět vysvětlit různé druhy úderů, proč se provádějí určitým způsobem a kdy, musíte znát možné varianty pro všechny styly. Musíte je umět nejen vysvětlit, ale také umět zvolit správnou tréninkovou metodu. A musíte počítat s tím, že se vás komisaři snaží nachytat na každém vytočení, úkroku, protažení ruky, úhlu úderu atd. Zkoušku nás dělalo šest, tři na 1.kyu a tři na 1.dan. Navíc jsme byli zkoušeni ještě z držení lap a také fyzická připravenost na konci zkoušky se lišila. Bylo to pět kol po dvou minutách hrozných cviků a nakonec ještě dvě minuty angličáky – největší strašák černého pásku!!! Ukončili jsme jí nakonec úspěšně pouze čtyři. A věřte, byla to těžká zkouška, na kterou jsme se hodně připravovali:)
Uss...
KLF
