Po delší době (byly přece prázdniny…) se tým Kosa gymu účastnil dalšího nominačního turnaje, tentokrát Mistrovství České republiky v semicontactu, formách, aerokicku a fullcontactu. Rovnou předestírám, že fullcontactu jsem moc pozornosti nevěnovala a ani jsme nečekali na slavnostní galavečer, takže odkazuji na jistě fundovanou reportáž z pera vynikajícího moderátoa nám všem známého Michala Frabši na www.csfu.cz. Jediný zápas ve fullu, na který jsem koukala s vykulenýma očima a otevřenou pusou, byl v kategorii open mezi asi dvou metrovým vychrtlým mladíkem a maličkým kulaťoučkým ale strašně zuřivým pánem...nevím sice, kdo vyhrál, ale byl to teda jeden z nejkomičtějších zápasů, co jsem kdy viděla…(jen pro představu, bylo to asi jako když Petr Kotík zápasí v kleče s malou Dajánou…).
Takže, náš tým vyjel témeř kompletní již v pátek odpoledne, v sobotu dorazil jen Tatanka v doprovodu své sympatické dívky, Ondráš a dva nadějní zástupci taekwonda.
Do Olomouce jsme dojeli všichni v pořádku, zvážili se a šli honem rychle večeřet do stylové sportovní restaurace GÓL. Možná to bylo U stadionu, to už si přesně nepamatuju…Jídlo bylo slušné, jen mě spadla hned před pvním soustem do talíře moucha! Brrr… Bohužel jsme se zde museli rozloučit s Ivošem, který to vzal zpátky do Prahy, protože opět natáčel skákání do zákopů a podobné lotroviny…Fotky tentokrát nedodal :-)
Poté jsme odjeli do ubytovny vzdálené asi 10 km od místa závodů, kde už na nás čekal organizátor celého zájezdu Petr s Ivkou. Musím říct, že před odjezdem nás Petr upozorňoval na to, že to asi bude hrůza: ubytovna za 150,- na noc, takže jsme byli všichni dost zvědaví, určitě tedy můžu mluvit za naší dívčí posádku (Anna, Joanne, a já). No a bylo to tam perfektní, teda na tu cenu :-) Zašli jsme si téměř všichni na jeden uspávací drink a pak jsme už sladce odpočívali až do rána.
V osm hodin jsme vyrazili do haly, kde jsme nechali Petra organizovat a zařizovat ještě nějaká problematická vážení a my ostatní jsme si našli hezkou nonstop kavárnu s výbornou kávou a sedviči, kde jsme lehce posnídali. O zábavu se nám zde starala čtveřice mladých vytrvalých pařičů, kteří zde seděli již od pátečního večera a pouštěli si různé písničky v jukeboxu. Všechno se dalo, ale Nedvěda jsme skoro nikdo neustál…:-)
Do haly jsme se vrátili už lehce nervozní a čekali na zápasy. Musím říct, že organizačně byl závod velmi dobře zvládnutý. Na dvou tatami se odehrávaly eliminační zapasy a v ringu full. Formy byly ohlášeny až na 4 hodinu, takže organizátoři počítali s tím, že semi bude do té doby hotov a to se i povedlo. Juniorů bylo jako vždycky hodně, dokonce i dívek. V juniorských kategoriích jsme jako vždy měli úspěšné závodníky, posuďte sami: 3.místo Allabian Vladimír, - 65kg, 4.místo Jan Traub, -45 kg, 3. místo Dajana Belskaya, -35 kg a nejúspěšnější juniorka Hedvika Zofová obsadila 1.místo v kategorii + 50 kg.
Po dívkách pokračovaly ženy. Překvapivě se jich zde sešlo hodně, v -60 kg nastoupilo dokonce devět!!! závodnic, což jsem viděla snad jen na Czech Open…Vypadá to, že ženskému semicontactu se blíská na lepší časy :-) A nejen tomu ženskému… dokonce i na sobotní tréninky chodí už asi měsíc neuvěřitelných skoro dvacet lidí!!!
Jednoznačně nejlepší výkon předvedla Joanne, která získala dvě zlaté medaile v kategorii -55 a -60 kg. Její zápas s Kamilou byl asi nejhezčí a rozhodně nejnapínavější na celých závodech. Po minutovém prodloužení se znovu nerozhodlo o vítězce a tak došlo na rychlou smrt, z této situace vytěžila Joanne…někdo prostě vyhrát musel. Takže nakonec medaile získaly: zlatou - Joanne Kolowrat, -55, -60 kg, stříbrnou – Anna Rusnak, -/+ 65 kg, a bronzovou – Ivana Veselková, - 55kg, Kamila Ďuricová, -65 kg.
Mezi pány se také zadařilo. Ondráš bohužel prohrál s Michalem Němečkem, nadějným juniorským zápasníkem, svěřencem Zaviho. Nohy nakonec vyhrál, ale bylo to o nervy…A Petr Tahal, jenž úspěšně zapojil drilly z posledních tréninků, konečně získal dvě medaile.
I v aerokicku jsme měli zastoupení i když tentokrát nastoupil jen jeden tým ve složení Lucie Blahovcová, Daniela Bullová a Michaela Šalamounová. Tentokrát dala zřejmě porota přednost opravdu kickboxovému provedení technik před gymnastickou elegancí, a tak se náš tým musel spokojit se stříbrnou medailí.
Moje dojmy jsou asi takové: trénovat, trénovat, trénovat a už nikdy nejet na závody! Mimochodem zase bylo NÁDHERNĚ!!!
KLF