Zpráva o dalším vítězném putování Petra Kotíka po světě a jiné jeho zážitky…
Vážení a milí, konečně se dozvíte něco o tom, jaké to bylo na mistrovství světa v Řecku a také o daleké cestě našich borců do Kanady.
Pojďme tedy po pořádku. Letošní MS v kickboxu pod hlavičkou WPKA se pořádalo v Řecku v Loutraki, nedaleko od Athén. Z ČR tam odjel početný tým závodníků, jenž nezklamal očekávání a dovezl strašně moc různých medailí. O úspěších jednotlivých závodníků i o celkové atmosféře se více dozvíte v článku Michala Frabši na stránkách csfu.cz , a protože já jsem tam nebyla bude to muset stačit…
Mám pro Vás pouze osobní postřehy a informace od Petra, které mi za účelem zveřejnění sdělil nad sklenkou vína…Po příjezdu do městečka se naštěstí hned vážilo, a tak následoval příjemný den odpočinku (viz fotografieJ) před středečním začátkem mistrovství. Organizačně byl podle Petra turnaj zvládnutý poměrně dobře, vyhodnotil jej jako lepší průměr (65%). Jednou z velmi příjemných skutečností byl například autobus, který každé ráno objížděl všechny hotely s bojovníky a svážel je do nedaleké tělocvičny. Zápasilo se na 4 tatami a ve 2 ringách. Systém vypisování zápasů byl poměrně složitý, ačkoliv ne nepochopitelný, což se bohužel stalo osudným našemu Ondrášovi, který zmeškal nástup na zápas a tím ukončil své první mezinárodní klání. Budiž to varováním pro ostatní závodníky…
Turnaje se účastnilo množství týmů ze zemí bývalého Sovětského svazu, Kuvajtu, Indie a dalších a jejich úroveň byla vysoká. Ne už tak kvalita rozhodčích. Polovina z nich byla spíše průměrná, nad ostatní vynikali jen asi čtyři osoby, z nichž nejvýrazněji se Petrovi jevil libanonský sudí, který vykládal pravidla velmi striktně a důsledně. Zápasy končily každý den ve 20 hodin a to i v případě, vedlo-li to k přesunutí utkání na druhý den. Petr se opět zůčastnil kategorií semi a light ovšem tentokrát ve váhové kategorii open. Byl v ní nejlehčí a dokonce tam byli ještě tři bojovníci vyšší než on. V obou disciplínách měl kolem 20 zápasníků . V lightu si jel Petr to svoje (tahle věta mě hodně pobavila) a vyhrál, přestože proti němu údajně nastupovali strašní obři. Toho největšího potkal v semifinále a byl to zároveň jeho nejtěžší zápas, hodně fyzicky (proti výrazně těžšímu soupeři) i psychicky náročný. V rohu tatami totiž byla obrazovka, na které se odečítal čas… Zápasilo se na čistý čas, tj. každé přerušení zápasu znamenalo zároveň zastavení odpočítávání, na což nejsme u nás zvyklí, a bylo to prý velmi frustrující až depresivní. Ve finále pak porazil borce z JAR, kterého znal již z mistrovství v roce 2001. Celkem měl Petr čtyři kvalifikační zápasy (1x2min) a finále (2x2min), to vše v kuse. Vhodné je zde také zmínit rozdíly v bodování, kdy kop nohou na hlavu je za 2 body, jinak vše z jeden.
Soutěž v semicontactu začala Petrovi hned ten samý den jen o tři hodiny později. Měl pět zápasů a pouze v semifinále měl menší problémy, když vyhrál rozdílem jednoho bodu. Celkově hodnotil úroveň spolubojovníků jako průměrnou… Takže zase dvě zlaté medaile doma! Gratulace!!!
V zápětí na to se Petr vydal na velký seminář do Kanady, tentokrát v roli učitele. Neletěl ovšem sám, ale v doprovodu Zbyňka Góralczyka (také jako učitele), Ivoše Zubatého a Petra Kučery, kteří zastupovali světové kickboxery na místním galavečeru.
V kongresovém centru v Otawě se konal největší seminář organizace WKF (World Kobudo Federation), který pořádal sám její prezident John Thérien, nám dobře známý z pražské Slávie a z galavečeru v hotelu Olympic. Seminář se konal v jedné z hal obřího komplexu na 16ti tatami. Bylo zde kolem 700 účastníků. Seminář probíhal celé dva dny a na konci druhého dne se uskutečnil galavečer. Další den (sobota) bylo pro naše vyslance volno, ovšem jinak probíhal turnal jiu-jitsu a v pondělí se uskutečnil další tentokrát menší, specializovaný seminář pro 100 vybraných lidí v dojo samotného presidenta.
Seminář probíhal podobně jako u nás ve Slávii. Jednotlivé skupinky rozdělené podle stupňů technické vyspělosti učilo na 40 mistrů z celého světa (vedle Kanady a USA i z Anglie, Francie, Maďarska o dokonce z Ghany). Pro Petra to bylo údajně do té doby nevídané shromáždění super kvalitních mistrů, držitelů nejméně 4.danu. Petr se mezi nimi ovšem neztratil. Ve svých lekcích se věnoval tomu, co mu jde nejlíp: nožním technikám. Při výuce se soustředil hlavně na zvládnutí a kontrolu správné distance (ajaj…), rovnováhu, dvojkopy a více kopy, které všichni tak dobře známe.
Po skončení semináře se ve velké sportovní hale uskutečnil galavečer koncipovaný jako turnaj fulkontaktních zápasů Kanada versus Svět. V hale bylo plno až po okraj, ale přesto prý byla atmosféra mnohem chladnější než u nás v Olympicu. Vedle finálních zápasů bylo k vidění spousta doprovodného programu od ukázek jednotlivých bojových umění po předzápasy většinou mezi kanadskými borci navzájem. V rámci fulkontaktních bojů nastoupili za Kanadu zápasníci z tělocvičny „Icemana“ Jean-Yves Theriualta, 23x profesionálního mistra světa v Kickboxu a za svět švýcar a naši borci - Ivoš Zubatý a Petr Kučera. Zápasy byly na 3x2 minuty. Švýcar svého soka porazil, ale oba naši bohužel prohráli ve velmi vyrovnaných zápasech na body.
Pondělní speciální seminář se konal přímo v legendárním dojo Johna Thériena. Účastnilo se jej pouze 100 lidí a dalších pár desítek bylo v hledišti. Ačkoliv se toho Petr obával, protože jeho hodina byla po lekci držitele 8.danu (!!!), uspěl na výbornou. Vedle přehazování lidí přes záda a lámání kloubů musely jeho nožní kreace působit svěže a atraktivně.
A taky to tak bylo, protože Petr už má domluvenou měsíční učitelskou misi po bojových klubech v celé Kanadě a na září se připravuje další utkání Kanada versus svět…tentokrát i s účastí Pavla…to se mají v Kanadě na co těšit…
Fotky z seminářů a galavečera najdete na stránkách worldkobudo.info
Hezké prázdniny
KLF