V rámci sbírání cenných zápasnických zkušeností rozhodlo vedení klubu Kosagymu (rozuměj Petr a Pavel) o výjezdu za hranice České republiky na turnaj týmů do rakouského Salzburgu pořádaný World Kobudo Federation. Na základě informací se tohoto turnaje mělo zúčastnit asi 8 týmů nejen z Rakouska, ale ohlášená byla také účast Německého reprezentačního týmu!
Výprava 13 členů klubu vyrazila ráno ve tři hodiny s veselou náladou vstříc zážitkům… Dalším členem naší výpravy byl Zbyněk Goralčík z klubu jiu-jitsu Tiger Team, který celou akci organizačně zajišťoval. Jeho účast byla, jak se později ukázalo naší devizou, neboť v nouzi nejvyšší se dokázal bravurně zhostit úlohy člena jednoho z našich soutěžních týmů. Na hranicích jsme totiž díky obezřetnosti celních pracovníků přišli o dva bojovníky s neplatnými cestovními doklady J. Příjezd do místa konaní již dále proběhl bez komplikací.
Účast byla ovšem malá, vedle naší výpravy zde byly jen dva další týmy – místní salzburský a reprezentační rakouský. Kosagym vytvořil nakonec díky výpomoci Zbyňka Goralčíka dva závodní týmy vždy ve složení 5 závodníků a 1 závodnice. První tým ve složení Pavel Dvořščík, Petr Kotík, Ondřej Moravec, Honza Klaška, Petr Tahal a Klára Kollárová si dělal velké ambice na vítězství a myslím, že soupeři z tohoto uskupení nebyli dvakrát nadšení. Druhý tým byl sice sestaven ze zápasníků s méně zkušenostmi, ale zhostil se svého úkolu také na jedničku. Vynikající byl výkon Petry Tošnarové, zkušené závodnice v taekwondu, která nastoupila na závodech v semikontaktu poprvé po dvouhodinovém rychlokursu Petra Kotíka, a nutno zmínit i ostatní zápasníky Jana Homolku, Jiřího Pěnkavu, přeučeného Zbyňka, Jiřího Duška a Jiřího Brabce.
Závody probíhaly ve velkém klidu a pohodě, což bylo určitě dáno nízkou účastí, ale přesto to byl velmi příjemný zážitek. Začali jsme v poledne a ve dvě hodiny bylo dobojováno. Horší už to bylo s organizací jednotlivých zápasů… Vůbec sudý počet zápasníků v týmů byl pro nás poněkud překvapivý… Těžko se rozhoduje o vítězi, když je stav výher mezi dvěma týmy 3:3. No nevadí…J Po počátečních zmatcích se ustálil systém bojů, který fungoval a pro nás dobře. Odnesli jsme si první a třetí místo. A myslím, že rakouským kolegům jsme udělili slušnou lekci…
Snad jediná nepříjemná věc na celé akci (zanechání dvou našich borců na hranici beru spíš jako velmi úsměvnou historku) bylo zranění O. Moravce v zápase s kolegou Jiřím Brabcem z Kosagymu… Na závěr jsme byli všichni odměněni neuvěřitelným pohledem na Alpy zalité sluncem skrz podzimní listí neuvěřitelných barev…Další krásný den strávený ve smradlavé tělocvičně… toť zřejmě úděl kickboxerů…
Jestli máte někdo vysvětlení proč VŽDYCKY, když je po měsíci nebo i po dvou krásný víkend, my smrdíme v tělocvičně, řekněte…prosím J