Seminář 6. 12. 2008
Sobotní dopoledne se dá strávit nejrůznějšími způsoby, dá se pojmout pracovně, dá se proležet v posteli, dá se připravovat rodinný oběd nebo se taky dá vyrazit zušlechťovat tělo i mysl a pilovat kickboxové techniky. Pro tuto sebetrýznící i obohacující variantu se rozhodlo několik desítek členů nejen pořádajícího Kosagymu ale i dalších klubů.
Úkol zněl jasně, ráno vstát, dorazit do tělocvičny v pražských Řepích a odjet po pěti hodinách s pocitem dobře provedených kopů a úderů. Prvotní nadšení ze sobotního vstávání sice hned v úvodu trochu zkalil betonový labyrint, který dal spoustě neználků tamního prostředí hodně zabrat. I proto, kdo nepřijel s potřebným předstihem, přišel pozdě. Budovatelsky absurdní OD Ovus byl ale polehčující okolností pro trestné angličáky, a tak se začalo rozcvičkou.
V rámci hesla: „Ukaž, co umíš“ předvedli zúčastnění svojí verzi první pilované techniky a tou byl „jab“. Po několika snaživých úderech bedlivě sledovaných trenéry z Kosagymu se usedlo před plátno. Na něm předváděl prezicní údery světový figurant Petr Kotík a každý z pohybů podrobně komentoval Pavel Dvorščík. Vedle vyčerpávajících teoretických poznámek nechyběly ani vychytávky a rady, na co si dát pozor. Po diváckém zážitku a vstřebání potřebných informací následovala praxe. Všichni zamířili od plátna do prostoru na tatami a snažili se přiblížit alespoň trochu tomu, jak vypadá dokonalý „jab“. Jejich snahu zase dozorovali trenéři z „Kosy“ a individuálně vysvětlovali, jak udeřit znova a lépe. Hlavně měl ale každý možnost, podle svých možností, vstřebat a zpracovat získanou teorii a snažit se tříbit a tříbit.
Po „jabu“ následoval asi nejdůležitější úder sobotního semináře a tím byl „punch“. Jak se po znovudosednutí před plátno všichni dozvěděli od Pavla Dvorščíka, kdo neumí „punch“, jako by ani nebyl, prý pokud se ho pořádně nenaučíme, můžeme se jít zakopat /ne si jít zakopat/. Při ukázkovém „punchi“ Petra Kotíka tak všichni poctivě viseli na plátně a poslouchali, jak ano a jak rozhodně ne. Následný individuální nácvik „punche“ pak trval úměrně neznalosti zúčastněných, takže dost dlouho.
Po technikách ručních, přišly na řadu techniky nožní a to pěkně popořadě. Itinerář byl daný jasně po celé dopoledne, nejdřív posezení před obrazovkou a snaha o co nejpilnější vstřebání každého detailu v rámci dokonalého kopacího celku. Zatímco při semináři ve škole jde hlavně o teorii, na kickboxovém semináři Kosagymu nechyběla ani nezbytná praxe a to v co nejdůkladnějším provedení. Po prosvištění všech základních „kicků“, opět pod dohledem a za doprovodu rad a hodnocení přítomných trenérů, došlo na další level a tím byly kombinace. Tedy vykroutit mozkové závity na maximum, dát dokupy všechny nové informace o úderech a kopech a jejich správném provedení a tenhle balík novinek předvést, co nejlépe. To všechno ač to možná zní akademicky, spolykalo velkou míru fyzické zátěže a tak potom, co Pavel Dvorščík vymyslel další vtipnou taškařici pro zahřátí, jsem si já a i pár dalších, nelibě odfrkla. Závěrečné kolečko „kombinací“ pak mělo být tím nejlepším, co ze sebe zúčastnění dokážou dostat ale po třech dvouminutových kole jsme se na závěr za celodopolední nasazení dočkali kýžené pochvaly.
Seminář bojových technik posunul všechny ty, kdo se rozhodli svoje umění vypilovat, o velký kus dál. Nejenže Pavel Dvorščík s Petrem Kotíkem krok po kroku objasnili, jak se to s tou kterou technikou má, ale každý měl možnost a čas pod odborným dohledem svoje chyby opravit. Já osobně jsem se spřátelila s doté doby pro mě nezáživným a nudným „punchem“ a právě hoblování jeho správného provedení jsem jednu chvíli úplně propadla. Jak se mi dostal pod kůži a do rukou, to ukáže čas. Každopádně, kdyby jenom za nalezení této nové vášně v zadním direktu, tak za to seminář bojových technik určitě stál. A těch přínosů a vychytávek mělo sobotní kickboxové dopoledne rozhodně víc.
Zuzana Rejchová
