Soustředění Kadaň 2006
Letošní v pořadí druhé soustředění Kosagymu probíhalo od 24. do 27. srpna v Kadani, městě dceřinného klubu Kosagym. Díky znalostem místních poměrů byla organizační stránka věci perfektně vyladěná, od ubytování v místní svobodárně přes tělocvičnu až po kulturní vyžití. Znalci undergroundové literatury se jistě pousmějí, když připomenu zdejší drsný kraj a drsné severské povahy. Jakoby se tato charakteristika odrazila v atmosféře a pojetí tréninku…dnes je sobota a pomalu mě přestávají bolet nohy… :-) Celkem nás trpělo i s trenéry 25.
Dorazila jsem bohužel až v pátek odpoledne, takže o prvním dnu a půl toho moc nepovím. Sraz byl v Kadani ve čtvrtek na odpolední trénink. Ten probíhal v tělocvičně, kterou využívá Kosa Kadaň. Podmínky tedy byli perfektní, jen prozatím chybělo tatami, což ale všichni přežili ve zdraví. Trénéři byli v uskupení Pavel, Petr, Tatanka a Ondráš. Chyběl jen Ivoš, hrající si kdesi ve studiu na vojáky.
Ubytování bylo asi pět minut autem, odtud pak vedly kroky do restaurace u Švejka, kde se podávala strava. Mimo všudypřítomného Švejka stála za povšimnutí vynikající Plzeň…Jidlo bylo celkově, alespoň podle mě, dobré. Strašné bylo ovšem to čekání…kdo byl na soustředění (jakémkoliv), si umí zajisté představit ta strašná hladová muka, když po vyčerpávajícím tréninku čeká půl hodiny na jídlo…navíc s vidinou toho, že kvůli tomu nestihne potřebný odpočinek.
Pátek začal krásně (protože beze mě :-) ) ranním tréninkem v sedm hodin. Na programu byl běh, konkrétně běh do velmi prudkého kopce a to několikrát za sebou, pak několik rovinek na vyběhání. Jen pro informaci vedoucím tréninku byl Tatanka, který údajně trénuje na maraton, takže hrůza. Po tréninku byla chvilka na resuscitaci a odchod na snídani. Pak krátký spánek a po desáté nástup na dopolední dvouhodinový trénink, při kterém se šly nácviky ve dvojicích, konkrétně kombinace rukou s výšlapy a boxerská chůze. Po tréninku odchod na oběd, pak krátký komatický spánek, jenž někteří nahradili procházkou do města. Zde si dovolím krátkou kulturně-historickou odbočku. Kadaň je hezké město s dlouhou historií (více na mesto-kadan.cz). Měli jsme to štěstí, že jsme zde byli v termínu císařských slavností (oslavy spojené s privilegy, které městu udělil Karel IV., k nimž se ještě vrátím). Mají zde velkorysé a krásně zrenovované hlavní náměstí, které stojí za shlédnutí.
Odpolední trénink byl pro změnu tříhodinový. V první části se trénovala dlouhá kombinace, kterou pak dvojice prováděly před videokamerou. V druhé se prováděly nácviky různých kombinací a poslední část byla věnovaná sparringu (hodinovému). Po sprše jídlo a návrat na ubikaci, kde se zbytek večera věnoval rozboru videozáznamu z tréninku. Těm, kteří ještě neměli tu čest se něčeho takového účastnit, závidím. Je to podle mého jedna z vůbec nejdrastičtějších a sebevědomí nejdestruktivnějších tréninkových metod. Zároveň samozřejmě velmi účinná, protože prostě vidíte, že všechno děláte špatně, že máte opravdu ruce u pasu, stojíte na natažených nohou, nezvedáte kolena, nezpevňujete břicho a vůbec vypadáte jako totální manták… Po shlédnutí všech záznamů jsme se se svěšenými hlavami (nechci házet všechny do jednoho pytle, takže snad mi ti, které to naopak na duši potěšilo odpustí…) odploužili do postele.
A v sedm hurá běhat. Tentokrát jsme byli ušetřeni kopců, jež jsme radostně vyměnili za schody. Podotýkám, že to byly dlouhé schody, které jsme na různý způsob zdolávali (běh, skákání po levé noze, po pravé noze, snožmo, pak ob dva schody a nakonec ob tři schody). Pokračovali jsme několika sprinty a odpočinkově zakončili dvoukilometrovým výklusem domů. Pak snídaně, spánek a v půl jedenácté znovu trénink.
Tentokrát jsme ve dvojicích nacvičovali různé variace direktů a obloukových kopů s důrazem navzdálenost od soupeře a délku kopů. Bylo to velmi poučné a i zábavné, jen Petr s Tatankou se asi úplně nebavili a museli být dost unavení a deprimovaní z toho, jak nám každému jednotlivě vysvětlovali, že ten úkrok vzad v té kombinaci prostě musí být, protože jinak to nefunguje. Podotýkám, že nám to všem úplně perfektně vycházelo bez toho kroku :-) Po tréninku a po dlouhém čekání v restauraci konečně oběd a vytoužený spánek.
My jsme s Jankou, Ondrášem a Aničkou vyměnili pasivní odpočinek za aktivní a vydali se do města na zmiňované slavnosti. Celé náměstí bylo nacpané k prasknutí, všude stánky s jídlem, oříškama a tureckým medem, kokosovýma sukama a podobnýma lahůdkama. Vedle toho opravdu ukázkové předvádění starých řemesel, tkaní a kování a tesání a podobně, to vše v hezkých krojích a s lidmi, které to evidentně bavilo, což bylo velmi osvěžující pro nás zvyklé na stále stejné a příšerné stánky ze Staroměstského a Václavského náměstí, přeplněné hnusným svařákem a matrjoškama…Měli jsme ale málo času, takže pochoutky jsme nechali jejich osudu a vrátili se zpátky na pěkných deset minut odpočinku před dalším tréninkem.
Tentokrát byl jen dvouhodinový, protože únava se začínala hodně projevovat a skládal se jak jinak než z počáteních nácviků a hodinového sparinku.
Po večeři jsme měli naplánovanou kolektivní zábavu v místním bowlingovém klubu. Zábava byla výborná, kadaňští pro nás objednali velikou horu malinkých vynikajících kuřecích řízečků, víno tam měli dobré, Znovín Znojmo prostě nezklame ( :-) profesionální deformace…) a pivo snad taky, panáky určitě, o tom ale musí napsat někdo jiný. Takže suma sumárum se dala přežít i ta strašná muzika. Domů se šlo individuálně, myslím ale, že jsme před čtvrtou už byli všechni v posteli.
Ráno jsme vstali z vesela, protože místo běhu se šlo na místní koupaliště, kde se plavalo, hrálo beach volejbal a basket. Myslím, že to byla dost příjemná změna pro všechny. A pak už nás čekal jen oběd a poslední odpolední trénink spojený se seminářem, který pořádal pro zájemce o kickbox Kosagym Kadaň ve spolupráci s královským městem Kadaň. Na seminář dorazilo několik dětí i dospělých, kteří si s námi začvičili místo rozcvičky taebo, pak se pod vedením Petra učili základní techniky, zatímco my jsme stínovali a snažili se zažít si všechno, co jsme se naučili. Pak jsme všichni pokračovali taebem a skončili jsme ukázkou různých stylů kickboxu. Obzvláště fullcontact v podání Petra a Tatanky stál za to!!! Děti křičely a slabší povahy odvracely tváře…
A bylo po soustředění. Závěrem snad jen řeknu, že už se těším na další :-)
KLF
