Letošní soustředění se po loňské výborné zkušenosti opět konalo v Kadani. Organizace byla opět perfektní, takže děkujeme kadaňským. Oproti loňsku bych měla jen jednu stížnost týkající se ubytování. A to naše umístění do posledního, tj. nejvyššího patra. Snad by se to na přístě dalo domluvit hned dolů :-) Jinak se nás sjelo soustředit hodně, něco přes 30 lidí i s kadaňskými a později dojevšími.Letošní reportáž bych chtěla pojmout trochu zábavněji, ušetřit Vás mých komentářů a náladu ilustrovat vetším počtem fotografií :-) Navíc většinu faktografických informací jsem zevrubně popsala v reportáži z loňského soustředí.
Z Prahy jsme vyrazili na etapy v počtu cca 25 osob.
Večer se v tělocvičně přidalo asi 5 kadaňských cvičenců. Následuje několik fotografií z prvního tréninku, který nebyl kupodivu tak devastující, jak jsme myslím všichni očekávali.
Vůbec celé soustředění bylo pojaté ve volnějším duchu, s důrazem na náš všestranný rozvoj, a především jako příprava pro některé z nás na nadcházející mistrovství světa. Zkoušeli jsme tedy zábavné ale koordinačně náročné obranné nácviky z různých bojových umění...jak můžete vidět na obrázcích, některé to nadchlo na tolik, že se nedokázali zastavit ani po ukončení tréninku.
V pátek ráno se uskutečnil brutální běh do kopce pod Tatankovým vedením. Hrůza samozřejmě, a hlavě pro ty, kteří večer předtím lehce zapařili v rámci oslavy Petrových narozenin. Fotky bohužel nejsou, protože který blázen by se dobrovolně zatěžoval fotoaparátem. Pak obligátní snídaně, odpočinek a odchod na další trénink. Ten byl opět ve znamení koordinace a zapojení cviků z jiných bojových umění, takže jsme se různě přehazovali a škrtili a byla to velká zábava. Po dvou hodinách jsme byli propuštěni k obědu.
Po obědě se nás skupinka vyrazila na prohlídku centra Kadaně. Vzpomínali jsme na loňské parádní slavnosti, ale tentokrát bylo město vylidněné a poklidné...dali jsme si tedy jen kávu a zákusek, což některé z nás trochu zmohlo (viz). Únava už se ale začala projevovat na všech.
Na večerní trénink jsme šli všichni s větší či menší hrůzou ze sparingů, leč trénovali jsme hlavně kombinace ve dvojicích. Ačkoliv Pavel upozorňoval na to, že se sparingů za celé soustředění nedočkáme, nikdo mu to nevěřil. Po náročném a dlouhém, skoro tříhodinovém tréninku (teprve v únavě se projeví zvládnutí techniky :-) ) jsme se mohli opět věnovat jídlu v příjemné restauraci U švejka. Po čtvrtečních komplikacích s jídlem, kdy jsme začali jíst až skoro v deset večer, jsme se dočkali lepšího přijetí od milé paní servírky se zcela svébytným smyslem pro humor a hlavně opravdu zcela svébytným pojetím hosta = zákazníka. Její „uhni“ a „ted nemám čas“ se ale nakonec stalo docela vtipným zpestřením konzumace. Ovšem nutno podotknout, že až na pár excesů bylo jídlo opravdu vynikajicí. No a to pivo…tak to byla lahůdka!
Sobotní ráno jsme byli osvobozeni od běhu a šli na koupaliště, kde někteří lehce relaxovali při volejbale, zbytek potil krev při basketu a na závěr jsme se vyplavávali v krásném čistém bazénu. Pak obligátní snídaně a dopolední trénink. Ten byl tentokrát zpestřený akrobaticko-přeskakovací rozcvičkou. Na kotouly a hvězdy jsme byli připraveni, ale přeskoky přes bedny a kozy pro mě osobně byly noční můrou. Vedle výmyku a šplhání po provaze je tohle moje nejhorší vzpomínka na tělocvik…každý máme holt něco :-) Zajímavé bylo ale cvičení na prověření pevnosti kotníků při dopadu a schopnost odrazu při výskoku. Klobouk dolů před všemi, protože skákali jak kamzíci! Zdokumentován je ale jen Petr.
Hlavním tématem tohoto dopoledního tréninku ale byla hrůzná cvičení na přesnost úderů a kopů…na naši vlastní žádost. Po dvou hodinách opět oběd a pak odpočinek. Část z nás využila k odpočinku příjemného prostředí koupaliště, většina ale zůstala odpočívat v našem krásném obydlí. Večer pak další dvouhodinový trénink opepřený hodinovým během, který jsme s takovým nadšením ráno odepsali. Zopakovali jsme si loňské schody opět pod destruktivním Tatankovým vedením.
Pro neznalé se jedná o cca 100 schodů, které se zdolávají po jednom, dvou a třech schodech, po jedné a druhé noze, sounož a tak. Opravdu velmi výživné. Byli jsme také svědky toho, jak hrozně musí člověk trénovat na to, aby obhájil titul několikanásobného mistra světa. Petr Kotík běhal schody jako my všichni ostatní, jen s nonstop křičejícím Pavlem za zády :-) Snažil se o dosažení a výdrž v maximální tepové frekvenci, což se mu povedlo. Jen nechápu, jak to že mu nepuklo srdce. Jak moc náročné a vyčepávající to bylo, je vidět na fotce ze závěrečného večírku…
Po doběhu k ubytovně jsme se obligátně dali do pořádky a běželi na poslední vynikající večeři a pak už hurá na bowling a miniřízečky, které zde pro nás stejně jako vloni připravili. Jak vidno na fotografiích, všichni se dobře bavili, někteří až do cca šesti hodin do rána.
V neděli nás čekala snídaně a poslední trénink, který byl tentokrát situován do bazénu.
Nejdřív to vypadalo jako legrace, ale po desetiminutovém šlapání vody s průběžným dýcháním do vody už jsme se moc nesmáli. Naštěstí na nás dohlížel místní plavčík, takže se nikomu nic nestalo. Po „zahřátí“ jsme prováděli techniky ve vodě, což už byla o poznání větší zábava. Na závěr chlapci a dívky skákali ze strašně vysoké věže do vody. Pak už následovala volná zábava, kterou většina trávila na volejbalovém a basketbalovém hřišti.
Posledním úkolem byla rozborka tatami v „naší“ tělocvičně a pak už jen vynikající oběd. Na úplný závěr se paní kuchařka „U Švejka“ vytáhla luxusním smažákem.
A pro letošek bylo hotovo. Děkujeme za další perfektní soustředění!
USS...
KLF