Mezi dny 20. a 22. listopadu proběhlo ve Špindlerově Mlýně v letošním roce v pořadí již druhé soustředění zaměřené výhradně na styl semi-contact. První semicontactní soustředění se konalo na stejném místě v létě a pro velký úspěch se trenér Petr Kotík rozhodl uspořádat jeho podzimní pokračování. Soustředění bylo určené jak úplným začátečníkům, tak i pokročilým a závodníkům.
První trénink, který nás čekal v pátek večer, byl spíš lehčí a měl nás po cestě z Prahy uvést do té správné semi-contactní nálady. Semi-contact je styl zaměřený hlavně na rychlost, přesnost a správné technické provedení úderů a kopů. Bod získává ten, kdo zasáhne svého soupeře jako první, proto se vám jakákoliv chvilková nepozornost může ihned vymstít tím, že soupeři lehce nabídnete bod. Hned první trénink nám všem ukázal, jak moc nebo jak málo se umíme soustředit a kde máme rezervy.
Značnou část sobotního dopoledne jsme strávili tréninkem venku, protože počasí nám víc než přálo. Po rozehřátí formou nestárnoucí hry “na mrazíka“ byly na programu rychlé starty do nožních i ručních technik. Jako bonus navíc jsme si museli dávat pozor na stabilitu, protože tráva zvlhlá ranní rosou je přeci jen o dost nevyzpytatelnejší povrch než suché tatami v tělocvičně. Své rychlostní schopnosti jsme si pak mohli naplno vyzkoušet ve druhé části tréninku, která probíhala již klasicky v tělocvičně. Po obědě následoval polední klid, který ti méně unavení mohli vyplnit procházkou do města a nebo návštěvou nedaleké bobové dráhy.
Odpolední trénink byl z větší části věnován nácvikům ve dvojicích, kromě nám všem již relativně známým technikám jako například obranný punch nebo side-kick do ústupu jsme zkoušeli i pro některé z účastníků méně obyvklé techniky – jako například úhyb pod kopem soupeře s následným backfistem nebo odskočený backfist do ústupu. Studnice technik Petra Kotíka se zdála být skoro bezedná, během nácviků jsme získali návod na velké množství obranných i útočných technik a na každém z nás už pak bylo a je, aby si z nich vybral ty, které mu nejlépe jdou nebo ho nejvíce baví. Všechny nově nabyté znalosti jsme si pak mohli vyzkoušet ve sparringu. Případnou nespokojenost z toho, co nám na tréninku nešlo, pak spravila vynikající večeře a vyhlídka na nedělní trénink.
Na výslovné přání Pavla Dvorščíka, který v neděli po obědě odjížděl, se celé nedělní dopoledne zápasilo. Ti, kteří šli den před tím spát v pozdních hodinách možná trochu litovali své nerozvážnosti, ale sparring za ztížených podmínek je také dobrou součástí tréninku. Odpolední trénink jsme poté strávili v bazénu, kde jsme zkoušeli kopy a údery pod vodou. Za pilné cvičení jsme se pak mohli svézt na toboganu a nebo si poležet ve vířívce.
Myslím, že z téměř dvou desítek účastníků soustředení se v neděli večer nechtělo zpátky domů nikomu. A proto nezbývá než doufat, že Petr Kotík ve Špindlerově Mlýně zase brzy podobnou akci uspořádá.