Na základě dlouhodobé spolupráce Petra Kotíka a World Kobudo Federation (zastupované u nás Zbyňkem Goralczykem) se uskutečnil druhý výlet do Kanady, slibovaný v jednom z minulých článků (Petr ve světě). Tentokrát se jej zúčastnili Petr a Zbyněk a nově i Pavel Dvorščík s Markem Svitkem alias Tatankou. Dva posledně zmiňovaní se účastnili gala večeru v kickboxu „Capital Conquest 2006“ jako členové týmu „Icemana“ Jean Yves Theriaulta, kterého známe všichni ze semináře a galavečera All Style v Praze. Petr vyjel opět v roli učitele a nově trenéra, Zbyněk jako manager všech.
Gala večer i semináře byly spojeny pod hlavičkou projektu „Capital Conquest 2006“, který pořádal John Thérien, prezident WKF a majitel řetězce telocvičen Jiu-Jitsu & Kickboxing School (www.jiu-jitsu.com), spolu s Iceman Productions (www.icemankickboxing.ca).
Celkem proběhlo 16 seminářů v okolí Toronta, Ottawy, Montrealu a Trois-Rivieres Quebec. V rámci propagace galavečeru proběhly ještě dva semináře pod vedením Pavla Dvorščíka a Tatanky, v jedné z tělocvičen za účasti „Icemana“, a to od 1. do 3. listopadu. Nutno dodat, že propagace všech seminářů byla vedená na profesionální úrovni. Na stránkách sportovních klubů byla k dispozici dema Petra i Pavla a jejich stručné boxerské životopisy. Úsměvnou historku mi vyprávěl Petr: někteří účastníci na začátku hodiny nechtěli věřit, že to Pavlovo promo není zrychlené, po tréninku se prý jejich názor na věc změnil J
V neděli odpoledne 5. 11. se konal samotný gala večer, ve kterém vystoupil tým Icemana ve složení: Benoit Ladouceur, Marek Svitek, Rene Gratton, Stephane Bernadel a Pavel Dvorchik, kapitán týmu(J autentický přepis) proti týmu USA ve složení: Kenny Lamb, Jared Warren, Steven Castelli, Erik Reynolds a John Gilliam. Kdo vyhrál se dozvíte na konci reportáže…
Capital Conquest je nový formát kickboxerských utkání v Kanadě. Protože pořádat závody je finančně velmi náročné (účastnilo se jich až 1000 zápasníků), volí trenéři jinou formu organizace zápasů pro své svěřence. Ujalo se organizování jakého si „poloprofesionálního“ stylu galavečerů, kterých se účastní vybraní amatérští kickboxeři pod hlavičkou jednoho týmu. V tomto případě se jednalo o zápas mezinárodního týmu Icemana a týmu USA, již dříve ale proběhly jiné mezi Kanadou a světem (viz článek Petr ve světě), Francií, Rakouskem a pod.
Tato show probíhají podle pravidel kanadské asociace bojových umění. Její členové zajišťují pouze vážení borců a rozhodcování. Pravidla jsou trochu jiná než u nás. Zápasí se na 3-4 kola po 2 minutách. Neexistují váhové kategorie, pravidlo je takové, že rozdíl mezi oběma zápasníky nesmí být větší než 3 kg. Asi hlavním rozdílem proti našim pravidlům je, že se smí provádět pouze podmet z přední nohy na přední nohu soupeře a to směrem dovnitř, což není prakticky proveditelné, tedy se v podstatě podmety nesmí. Dalším výrazným rozdílem je, že každý zápasník musí kopnout zdůrazňuji do soupeře alespoň osmkrát za kolo. Pokud kopne méněkrát, má minus bod a kop musí nahradit v dalším kole, bod mu ovšem zůstává. Pokud kopne méně než pětkrát je rovnou diskvalifikován. Takový systém má určitě své výhody i nevýhody. Tolik k pravidlům.
Přestože byl galavečer vyvrcholením celého projektu, musíme se vrátit k jeho první části, tj. k seminářům. To byla hlavně doména Petra Kotíka, který navázal na své zdejší úspěšné působení z července. Tentokrát se neomezil jen na jednu tělocvičnu, ale rozjel se v rámci projektu do okolí. Jako první byl seminář v Gatineau, v Quebequ. Jen pro zajímavost, ten nápis nad zrcadlem tělocvičny na obrázku říká: Vaším cílem je získat černý pásek a hned vedle je: Na každé hodině jste mu o kousek blíž…To je motivace!
Druhým cílem byl Orleans v Ontariu, konkrétně tělocvična Raymonda Deschamps. Je to 62 letý bojovník s 50ti letou praxí (na fotce v zeleném)! I ve svém úctyhodném věku se účastnil na plno Petrova tréninku a nikoho nešetřil…Reputace jeho školy je výborná, o čemž svědčí fakt, že dostal nabídku provozovat svou školu v nově otevíraném obchodním centru. Zajímavé je na této nabídce to, že by nemusel platit nic za pronájem ani vybavení a dostával by normálně plat. Tomu říkám uznání za celoživotní výbornou práci. Jeho cílem je ale jít do důchodu a věnovat se své farmě…
Třetí škola, v níž Petr hostoval, byla v Port Elmsley v Ontariu. Tohle místo už byl úplný venkov, lidé se sem na seminář sjížděli z širokého okolí (až 2 hodiny cesty autem!). Cvičení zde probíhá každý týden třikrát v místní veřejné budově, která slouží na schůze, volby, bály, shromáždění, kulturní akce i sport. Tomu říkám perfektní využití veřejného majetku. Příprava na Petrův příjezd byla velmi důkladná. V místním tisku vyšel inzerát na seminář , na úvod se pouštělo jeho demo a vůbec bylo přijetí a představení jeho osoby cvičencům velmi vřelé a přívětivé. Spousta lidí se přijelo podívat a cvičilo přes dvacet dětí a pak i dospělých. Po takovém příjemné zážitku se hůř vracelo zpět do Ottawy za posledním úkolem této cesty.
Nedělní zápasový den začal dopoledním vážením a prezentací.
Odpolední program startoval pěti předzápasy. Ve čtyřech se utkali místní borci, pátým bylo mezinárodní utkání dvou žen: Kanaďanky a Američanky, a prý to byl opravdu hezký zápas.
Hlavní část začala utkáním Benoita Ladouceur za Kanadu a Kennyho Lamb z týmu USA. Benoit je místní hvězda, která zde vede jednu z franchisových tělocvičen Theriena a Icemana, ale popravdě řečeno takový borec to zase není. Zápas vyhrál sice těsně, ale historie se neptá, že? K druhému zápasu nastoupil TATANKA!!! s váhou 70 kg. Jeho soupeř Jared Warren byl sice váhově jen v rozmezí plus tři kila, ale byl asi o hlavu a půl vyšší než Taty, takže zápas to byl velmi těžký. Tatankův soupeř stále útočil a zasypával ho spoustou úderů i když pouze do krytů J Jedinou zbraní bylo tedy vyčkávání a rychlý protiútok, i přesto bylo velmi těžké dostat se k soupeři. Tatanka ale zaslouženě vyhrál na body, byl prostě silnější a přesnější!!! JUPÍ!
Další dva zápasy byly v režii kanadských borců, kteří oba vyhráli, a s napětím se očekával hlavní zápas večera mezi Pavlem DVORŠČÍKEM a Johnem Gilliamem. Pavlova váha byla 81kg a se soupeřem byli fyzicky celkem vyrovnaní. John Gilliam není žádný kickboxerský nováček. Je mistrem světa a držitelem mnoha jiných titulů a na Pavla se velmi dobře takticky připravil. Jeho zbraň byla potopit se při Pavlově útoku, jít hned k němu do klinče a chytit ho, aby nemohl dál zasahovat. Taktika to byla z jeho hlediska dobrá, ale pro všechny ostatní to byl divácky neatraktivní zápas. Pavel se snažil o nějaké jeho zpestření, jinak by si soupeře velmi snadno přední nohou udržel od těla, což předvedl v posledním kole, kdy definitivně pochopil, že se „hezky“ zápasit nebude. V tomto případě se ukázalo jako velká škoda, že místní pravidla nedovolovala podmety. Pavel zkusil jeden a borec se válel na zemi, leč Pavel byl rozhodčím napomínán…jinak by si této podívané diváci užili do sytosti. Soupeř měl natrénováno na tři kola, což bylo v konci třetího vidět a škoda, že se nějakým zázrakem nesoupeřilo na kola čtyři, „protože to by ho Pavel rozstřílel“, jak pravil jeho trenér Petr Kotík J
Tým Icemana zvítězil nad týmem USA 5:0 na body!
A to byl konec. Ovšem jen relativní, neboť pak se šlo na večeři a do kasina, kde opět zvítězil Tatanka, tentokrát nad „jednorukým banditou“a vyhrál celou spoustu kanadských dolarů…A to jsem vůbec nezmínila historické a naučné cesty po kanadském parlamentu apod…
Pak už jen strašná cesta domů spojená se ztrátou zavazadel (pro detaily kontaktujte účastníky zájezdu) a aklimatizace. A samozřejmě příslib další spolupráce ze strany kanadského pořadatele.
A mimochodem jestli je zde někdo ta zmiňovaná dema neviděl, tak to je tedy velká ostuda! treneri
KLF